Bylinná směs zeleného rooibosu s chutí energetického nápoje a lesních plodů.
bylinný nápoj, který každým rokem získává stále větší popularitu
neobsahuje kofein
pěstuje se pouze na malém území, proto je objem jeho produkce limitován
vysoký obsah antioxidantů a minerálů
lahodná chuť bez jakékoli hořkosti či trpkosti
nenáročná příprava
ideální zdravý nápoj obzvláště pro děti
ve srovnání s červeným rooibosem bylinnější chuť a vyšší obsah živin
Zelené jehličkovité lístky. Rooibos (Rojbos) je výborným doplňkem pitného režimu dětí, těhotných žen i starších lidí. Neobsahuje kofein ani třísloviny, proto při delším louhování nezhořkne. Zelený rooibos (na rozdíl od známějšího červeného) neprochází procesem oxidace. Díky tomu si jeho lístky uchovávají svěže zelenou barvu a zejména vysoký obsah antioxidantů.Rooibos (Rojbos) zlepšuje stav kostí a zubů, zpomaluje proces stárnutí a pomáhá při cukrovce i astmatu. Je účinný při nespavosti a kožních problémech. Napomáhá uvolňovat stres a psychické napětí. Také zlepšuje trávení a imunitu, zmírňuje alergie a působí preventivně proti vzniku civilizačních onemocnění. Navíc zelený rooibos má (ve srovnání s červeným) o něco vyšší obsah antioxidantů.Rooibos (tzv. Červený keř) je bylinný keř rostoucí výhradně jen v horské oblasti Cederberg, která leží v Jihoafrické republice. Toto území je tak unikátní, že od roku 2004 patří do světového dědictví UNESCO. Roste zde až 9000 různých druhů rostlin, z čehož téměř 70% představují endemity vyskytující se jedině na tomto území. Jednou z takových vzácných rostlin je i Rooibos. Sběr jeho jehličkovitých lístků probíhá vždy v lednu, kdy v této části Afriky vrcholí léto. Denní teploty tehdy dosahují i 40 °C.Zelený Rooibos (51,5%), plody černého bezu, jablko, aroma, kousky malin, černý rybíz. V lidovém léčitelství afrických domorodých kmenů je Rooibos znám již více než 300 let. Objevení jeho léčivých účinků je připsáno členům etnické skupiny Khoikhoiů. Ti zpracovávali části divoce rostoucích keřů Rooibosu za pomoci kamenných tloučků. Díky tomu začaly rozdrcené větvičky a lístky oxidovat a získaly typické tmavě červené zbarvení. Celý tento postup se v současnosti provádí v moderních továrnách, ale princip oxidace zůstává stejný. Historie zeleného Rooibosu je však mnohem kratší, jelikož se začal vyrábět až kolem roku 1990. Pochází ze stejné rostliny jako jeho známější červená verze. Rozdíl spočívá v tom, že se lístky neoxidují. Ihned po sklizni se rychle suší a tím jejich zpracování končí. Takto si lístky zachovají svěží zelenou barvu a hlavně vysoký obsah živin.